Novinky

13. července 2016 Věděli jste, že jsou krásné ženy méně sobecké a egocentrické než atraktivní muži?
Nová studie odhalila poměrně nečekaný rozdíl mezi atraktivními ženami a muži v jejich míře egoismu. U 125 účastníků byl změřen pomocí 3D scanneru poměr pasu-boků u žen a pasu-hrudi u mužů, na jehož základě byla stanovena míra atraktivity. Tito účastníci byli také požádáni, aby vyplnili osobnostní dotazníky, měřící jejich postoj k sobectví a rovnosti mezi druhými. Další skupina lidí byla požádána, aby ohodnotila těla těchto lidí na fotkách a uhádla, jak moc sobecká nebo obětavá by daná osoba mohla být v realitě. Výsledky této studie ukazují, že lidé obecně očekávají, že atraktivní lidí jsou více sobečtí a egocentričtí. To se však potvrdilo pouze u mužů, zatímco atraktivní ženy nevykazovaly významně vyšší tendenci k egoismu či vyžadování nejrůznějších výsad (Price et al., 2015).
Co z toho vyplývá?
Mnoho studií poukazuje na fakt, že bohatší lidé více tíhnou k egocentrickým postojům, avšak tato studie ukazuje, že egocentrické postoje u mužů významně ovlivňuje také jejich atraktivita. Přesto jistě existují i velmi atraktivní muži, kteří jsou opravdu obětaví a nesobečtí. Na druhou stranu, mnoho atraktivních žen nejsou tak egocentrické, jak si o nich ostatní lidé myslí.

6. července 2016 Věděli jste, že v některých situacích je vztek žádoucí a zdraví prospěšný?
Pozitivní psychologie tvrdí, že štěstí přichází k těm, kdo se usmívají, jsou k druhým laskaví a dokážou si vychutnat daný okamžik. Nová studie Fordové a Tamirové ale ukazuje, že je důležitější hledat štěstí v pravou chvíli, než jej vytrvale sledovat za všech okolností. Štěstí totiž přichází i k těm, kdo prožívají a nechávají se unést vztekem. Klíčem k dlouhotrvajícímu štěstí je prožívat emoce odpovídající situaci, ať už jsou nebo nejsou v daném okamžiku příjemné. Jejich studie se zúčastnilo 175 lidí, jež měli za úkol hrát nejrůznější modelová cvičení na konfrontaci (např. policista vyslýchal podezřelého) nebo na spolupráci (např. lobbování politika k návrhu zákona). Nejdříve jim ale byly prezentovány nejrůznější emoční aktivity, vyvolávající myšlenky, vzpomínky a emoce, a puštěny krátké hudební úryvky, vyvolávající hněv, štěstí nebo žádné a neutrální emoce. Poté si účastníci měli vybrat skladbu, kterou chtějí slyšet před modelovým cvičením v celém rozsahu. Výzkumníci zkoumali, jak tyto emoční preference souvisí s příznaky psychické pohody – s jejich duševním zdravím, životní spokojeností a pocity sociální podpory, nebo se školními výsledky. Není překvapující, že před spoluprací účastníci preferovali veselou hudbu, zatímco před konfrontací si vybírali skladby, vyvolávající vztek a zlobu. Překvapivé ale je, že pouze ti, kteří se rozhodli při konfrontací cítit a projevit vztek právě v daném okamžiku, vykazovali větší psychické zdraví a pohodu obecně. Také se u nich potvrdila větší spokojenost se životem, lepší školní prospěch i silnější podpůrná sociální síť. Naopak, ti, kteří preferují být veselí za všech okolností, vykazovali celkově nižší psychickou pohodu. Snaha vždy dosahovat štěstí, jak se zdá, není vždy spojena s větší mírou pohody (Ford & Tamir, 2012).
Co z toho vyplývá?
Je žádoucí a zdraví prospěšné, když dokážeme využít a projevit svůj vztek konstruktivně v pravý moment, např. když se soutěží nebo bojuje s ostatními. Na druhou stranu je důležité zmínit, že přetrvávající a dlouhodobé pocity vzteku a hněvu nejsou pro naše celkové blaho dobré. Pokud chcete žít šťastný život, je důležité flexibilně sledovat a prožívat vlastní emoce, ať už jsou příjemné nebo ne, a naučit se s nimi pracovat, aby byly konstruktivní vzhledem k dané situaci.
https://www.youtube.com/watch?v=cL51zvhrMiw

29. června 2016 Věděli jste, že máme tendenci věřit našim vlastním lžím?
V roce 1957 provedl Festinger a Carlsmith průlomový sociální experiment, který vnesl světlo do našeho temného světa vnitřních motivací a objasnil, jak a proč si vytváříme příběhy o tom, co si myslíme a jak se chováme. Celý experiment byl zahalen mnoha důmyslnými podvody, které však pomohly odhalit jev kognitivní disonance. V rámci kurzu byla studentům Standfordské univerzity předána informace, že se mohou účastnit experimentu „měření výkonnosti“, který bude trvat 2 hodiny, přičemž tyto hodiny budou klasifikovány v rámci účasti na výzkumu. Byly vytvořeny 2 experimentální skupiny a jedna kontrolní skupina (po 20 účastnících), kterým byly zadány nejrůznější nudné úlohy (např. skládání nití podle velikosti, přesouvání cívek v krabici apod.). Po ukončení úkolů jim bylo poděkováno za účast a řečeno, že mnoho lidí shledává tyto úkoly jako zajímavé (Festinger, 1957).
Protože se však experiment „nevydařil“, jeho účastníci byly vzápětí požádáni, aby sdíleli svou zkušenost s dalšími skupinami studentů. Bylo však nutné, aby bylo dalším účastníkům sděleno očekávání, že budou úkoly opravdu zajímavé, protože byli součástí „výzkumné skupiny, která měla mít pozitivní očekávání před zahájením úkolů“. Jedné skupině byla za tuto lež slíbena odměna 1$, druhé skupině 20$ (obojí v té době bylo považováno za nemalou částku). Po ukončení tohoto experimentu byli účastníci požádáni, aby ohodnotili, jak byly úkoly zábavné, jako moc se naučili něco nového, jaká byla vědecká důležitost a zda by byli ochotni se účastnit podobného experimentu. Cílem bylo zjistit, zda u některých účastníků došlo k vyvolání protichůdných postojů, tedy jevu kognitivní disonance. Účastníci, kteří dostali za lež o experimentu 20 $, měli tendenci hodnotit úkoly lépe, než kontrolní skupina, avšak stále jako méně zajímavé. Kognitivní disonance nebyla u této skupiny příliš vysoká, protože odměna za lež tohoto druhu připadala účastníkům dostatečná. Naopak studenti, kteří za lhaní obdrželi jen dolar, hodnotili úkoly oproti kontrolní skupině (nelhala vůbec) a 20 $ lhářům za poměrně zajímavé (Festinger, 1957). Aronson vysvětluje tuto reakci jako přirozenou nutnost zbavit se pocitu zklamání ze sebe sama, protože lhali za tak nízkou cenu (Aronson et Carlsmith, 1963).
Co z toho vyplývá?
Od tohoto experimentu bylo uskutečněno mnoho studií na kognitivní disonanci, které vysvětlují mnoho z našeho každodenního chování. Například, když se rozhodneme aktivně se účastnit v nějaké skupině či klubu, máme tendenci tuto skupinu vnímat jako lepší, než tomu ve skutečnosti je. Když se snažíme připojit k nějaké skupině, o to více si vážíme jejího přijetí, když byly podmínky pro akceptaci těžší. Také máme tendenci interpretovat stejné informace radikálně odlišným způsobem, abychom podpořili vlastní pohled na situaci. A při rozhodování o našem názoru na spornou věc si často pamatujeme jen to, co se nám právě hodí. Obecně máme tendenci přizpůsobovat své hodnoty a postoje tak, aby odpovídaly našemu chování a jednání, i když je evidentně nemorální. Kdybychom k sobě byli poctiví, našli bychom denně množství situací, kdy jsme čelili kognitivní disonanci a vyřešili ji právě racionalizací. Uvědomění si tohoto jevu nám může pomoct vyhnout se nebezpečným důsledkům kognitivní disonance a to víře v naše vlastní lži.

24. června 2016 Věděli jste, že nejlepším způsobem, jak se vyrovnat s neúspěchy či selháními, je posilování vlastního sebe-přijetí?
Jako lidé máme přirozenou tendenci k sebe-destruktivnímu chování, když se nám věci nedaří. Neúspěchy a selhání totiž mohou hluboce zasáhnout naše pocity vlastní hodnoty. Abychom se cítili lépe, podvědomě vyhledáváme „rychlá a krátkodobá uspokojení“, jako je nadměrné pití alkoholu, přejídání se anebo lehkovážné utrácení… Poslední výzkumy potvrdily, že schopnost sebe-přijetí nám může pomoci efektivněji řešit věci, které jsou v našem životě často nevyhnutelné. Sebe-přijetí je podle Sheparda charakteristické spokojeností se sebe sama (která je důležitým předpokladem dobrého duševního zdraví) a sebe-porozuměním, čili realistickým rozpoznáváním vlastních předností i možností k rozvoji. Lidé s vysokou mírou sebe-přijetí jsou schopni respektovat své nedostatky a neúspěch (ale i strach z neúspěchu) neohrožuje jejich sebevědomí (Shepard, 1979).
Napříč několika experimenty vědci zjistili, že vyšší míra sebe-přijetí snižuje pravděpodobnost, že by se lidé vystavovali chování, které je v konečném důsledku poškozuje. Zároveň se ukázalo, že sebe-přijetí pomáhá lidem, aby tvrději pracovali na vlastním rozvoji, a to tak, že redukuje kompenzační mechanismy a pravděpodobněji uplatňuje adaptivní mechanismy, které řeší naše nedostatky (Kim & Gal, 2014).
Co z toho vyplývá?
Nejen ve vztahu k sobě, ale i k druhým je velmi důležité, abychom se přijímali takoví, jací jsme. Mějte sami sebe rádi za to, kým jste – vždy oceňujte své silné stránky, ale buďte také připraveni se v určitých oblastech rozvíjet. Vždyť NIKDO není dokonalý „dokonalý“!
https://www.youtube.com/watch?v=vEQs3z8Sydg

20. června 2016 Věděli jste, že tvrzení, že používáme jen 10% našeho mozku, je jedním z nejrozšířenějších psychologických mýtů?
Lidský mozek je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Kromě tělesných funkcí, jako je činnost srdce, trávení nebo pohyb, řídí a kontroluje naši řeč, paměť, myšlení anebo vnímání emocí. Je centrem všech lidských pocitů, chování a zkušeností. Lidský mozek váží přibližně 1300–1400 g, tedy přibližně 2 % lidské váhy. Obsahuje asi 50–100 miliard neuronů a mezi nervovými buňkami existuje až biliarda synaptických spojení (Koukolík, 2005). Není proto divu, že složitost lidského mozku dala za vznik tomuto mýtu, že využíváme jen 10% naší mozkové kapacity. Ačkoliv není zřejmé, kdo byl tvůrcem této legendy, bývá spojována s americkým psychologem Williamem Jamesem, který ve své knize „Energies of Men“ tvrdil, že využíváme jen malou část našich potenciálních psychických a fyzických zdrojů (James, 1914). Někdy bývá tento mýtus spojován také s Albertem Einsteinem, který jej údajně rád využíval k vysvětlení svého nebetyčného talentu. Některé nevědecké teorie dokonce tvrdí, že kdybychom využívali „zbývajících 90%“ mozkové kapacity, dokázali bychom aplikovat telekinetickou sílu a vyvolat tak pohyb předmětu „silou myšlenky“.
Ačkoliv je tato idea velmi přitažlivá, existence telekineze, stejně tak existence tohoto mýtu nebyla nikdy věrohodně prokázána. Podle neurologa Barryho Gordona toto tvrzení vychází z představ lidí o svém vlastním mozku, kdy mají tendenci mylně interpretovat své nedostatky jako důkaz existence nevyužití šedé kůry mozkové. Ačkoliv v jistých chvílích, kdy jsme v klidu a „bez myšlenek“, můžeme používat jen 10% našeho mozku, ukazuje se, že mozek a většina jeho částí je aktivní téměř po celou dobu a to dokonce i ve spánku (Gordon, Berger, 2003). I velmi jednoduchá činnost, jako je nalití kávy se smetanou do hrníčku, vyžaduje zapojení týlního a temenního laloku, aktivaci neuronů v oblasti somatosenzorické a motorické kůry mozkové, bazálních ganglií, mozečku i frontální kůry. Tuto neurální aktivitu mozek vykazuje na zobrazovacích technologiích v časovém rozpětí několika sekund.
Co z toho vyplývá?
Mozek je velmi složitý a pravděpodobně je nejméně prozkoumanou oblastí vůbec. Ze všech buněk v mozku pouze 10% tvoří neurony a zbývajících 90% mozkové kůry tvoří tzv. gliové buňky, které obalují a podporují neurony, avšak o jejichž funkci toho víme velmi málo. Zde je zřejmě možné hledat také původ tohoto mýtu – přeneseně řečeno, rozumíme jen z 10% tomu, jak mozek funguje. Moderní technologie navíc prokázaly, že podobně jako lidské svaly, stejně tak mozek je neustále aktivní a v průběhu dne využijeme 100% našeho mozku.
https://www.youtube.com/watch?v=5NubJ2ThK_U

15. června 2016 Věděli jste, že nejlepším způsobem, jak změnit své zvyky anebo ovlivnit zvyky ostatních, je vnést do nových vzorců chování aspekty potěšení, překvapení, aktivity a vlivu sociální skupiny?
Z mnoha studií vyplývá, že změnit naše zvyky vyžaduje hodně úsilí a vůle, a často lidé selhávají v naplnění svých předsevzetí, ačkoli jsou motivováni. Výzkumy mozku však ukazují, že překvapení, pokud je příjemné, zvyšuje lidský zájem a pozornost a aktivuje v mozku tzv. systém odměny. Jinými slovy, když druhé překvapíte, získáte si jejich pozornost a připravíte je, aby si mysleli, že to, co přijde příště, by mohlo být příjemné (Berns, McClure, Montague, 2001). Psycholog Richard Wiseman ve své knize „Rip It Up“ přináší nový pohled na zvyky, podložené rozsáhlými výzkumy, a podněcuje k jejich změně aktivní činností. Jednoduché fyzické aktivity jsou nejrychlejší, nejsnadnější a zároveň nejúčinnější cestou, jak okamžitě změnit, co si myslíte a cítíte (Wiseman, 2012).
Co z toho vyplývá?
Ať už toužíte po změně u sebe či ostatních, identifikujte nové vzorce chování a činnosti, které pro vás budou zábavou, potěšením či překvapením. Měli bychom si také uvědomovat, že máme tendenci se nechávat ovlivňovat chováním ostatních lidí v okolí.
Všechny zmiňované aspekty propojuje video níže, které bylo součástí marketingové kampaně s názvem „Fun Theory“ koncept, vytvořený Volkswagen Sweden a reklamní agenturou DDB Stockholm. Myšlenkou této kampaně je, že „zábava je nejjednodušší způsob, jak změnit chování lidí k lepšímu“.
https://www.youtube.com/watch?v=2lXh2n0aPyw

10. června 2016 Věděli jste, že náš mozek vysílá pomocné chemické signály, když vidíme někoho, na kom nám záleží?
Ukázalo se, že, když zahlédneme známou osobu, ke které máme citový vztah, náš mozek vyloučí do krevního oběhu menší dávku oxytocinu. Oxytocin je peptidický hormon savců, který snižuje strach a úzkost a zvyšuje oční kontakt a vnitřní pocity důvěry a vroucnosti (McDonald, 2008). Oxytocin působí jako spouštěč sekrece mléka při kojení a je uvolňován z neurohypofýzy poté, co jsou stimulována sáním kojence nervová zakončení v prsu. U žen má vliv nejen na kojení, ale také na zdárný průběh porodu nebo na budování vztahu matky s dětmi neboli mateřské lásky. Právě dotyky, objímání, mazlení či hlazení způsobují uvolňování oxytocinu z hypofýzy, a proto je někdy oxytocin nazýván hormonem lásky a důvěry. Kromě sociálního a rodičovského chování oxytocin ovlivňuje také odpovědi na stres, vytváření partnerských svazků nebo procesy učení a paměti. Rovněž hraje důležitou roli při vzniku a léčení zhoubných nádorů.
Co z toho vyplývá?
Zdravé emocionální vztahy s druhými zvyšují pravděpodobnost, že v jejich přítomnosti bude náš mozek vylučovat oxytocin. Věnujte proto čas a energii do vytváření a udržování pevných vazeb s ostatními lidmi, na kterých vám záleží. Objetím, pohlazením a doteky můžete přispět k celkově klidnější a zdravější existence nás všech.
https://www.youtube.com/watch?v=wtNOq1Bwtt4

6. června 2016 Věděli jste, že šikana na pracovišti je velmi nákladná a negativně ovlivňuje firemní kulturu?
Šikana či zastrašování (z angl. Bullying), ať už v rodině, ve škole nebo v práci, je vždy velmi závažný problém. Vyznačuje se opakovaným agresivním chováním vůči jiné osobě a jeho účelem je zranit oběť fyzicky, psychicky nebo emocionálně. Podle WBI (Workplace Bullying Institute) zažilo některou z forem šikany 27% amerických zaměstnanců, a ačkoliv si 72% americké veřejnosti uvědomuje závažnost šikany, stejné procento zaměstnavatelů odmítá tento problém jakkoliv konstruktivně řešit – šikanu popírají, racionalizují, zlehčují nebo k ní vybízejí (WBI, 2014). Prokázat šikanu na pracovišti je velmi těžké také proto, že obvykle nemívá povahu fyzického útoku. Často se jedná o zdánlivě nenápadné ústrky, pomluvy a intriky či zesměšňování, které postupně šikanovaného připravují o sebevědomí i pracovní výkon. Někteří vedoucí dokonce používají šikanu jako donucovací prostředek k „dobrovolnému“ odchodu bez odstupného a většina šikanovaných na tuto „hru“ přistoupí z obavy, že si nenajdou další zaměstnání.
Oběti šikany obvykle hledají chyby v sobě a zaujímají vůči útočníkovi (či skupině útočníků) pasivní postoj. Vhodným způsobem, jak šikanu zastavit, jsou racionální argumenty a fakta. Nejúčinnější „zbraní“ v organizaci bývají právě finanční náklady, které jsou se šikanou spojeny. Bob Sutton ve své knize „The No A**shole Rule“ popisuje případ pachatele pracovní šikany, jehož nevhodné chování stálo organizaci (mimo plat) $160 000 ročně (Sutton, 2007). Výdaje však byly značně podhodnoceny, protože nezahrnovaly veškeré důsledky chování tohoto zaměstnance, jako je fyzické a mentální zdraví obětí, ztracený čas, dopad na přihlížející, snížení pracovního výkonu a další negativní aspekty způsobené strachem. Pro zajímavost, jen v Austrálii stojí zaměstnavatele náklady na léčbu deprese spojenou s pracovní zátěží a šikanou $693 miliónů ročně (Dollard et al., 2012). Podle WBI se 44% případů pracovní šikany raději v organizaci neřeší a v 18% dokonce organizace situaci oběti ještě zhorší (WBI, 2014). Další nepříjemnou okolností je, že až 70% pachatelů šikany jsou manažeři, kteří jsou organizací „chráněni“, protože jsou považováni za klíčové zaměstnance. V téměř z poloviny případů se šikana objevuje více než jednou za rok a z 30% se jedná o tzv. mobbing, kdy je oběť šikanována pracovní skupinou (Brac, 2012).
Co z toho vyplývá?
Měli bychom si uvědomit, že psychická a emocionální šikana je neméně závažná jako fyzické útoky, a neměli bychom ji nikdy podceňovat. Obzvláště u dospívajících je riziko pokusu o sebevraždu v souvislosti se šikanou alarmující (2-9x vyšší než u ostatních dětí podle studie z University of Yale).
K šikaně je velmi důležité nezaujímat pasivní postoj a jejím útokům je třeba se důsledně postavit. Je nutné, aby se oběť vůči útočníkovi vymezila a ideálně udržovala pozitivní vztahy s ostatními v kolektivu. Doporučujeme také vyhledat odbornou pomoc, nejlépe specialistu na tuto problematiku (psychologa, případně právníka), aby se oběť naučila dobře rozpoznávat, kdy je chování normální a kdy je za hranicí. Je důležité, aby se šikanovaný pokusil situaci vyřešit a zvládnout, aby se v případě odchodu neopakovala.
Níže naleznete inspirující video o sociálním experimentu přihlížejících k šikanování holčičky na veřejnosti.
https://www.youtube.com/watch?v=Juq39fRaLp8

1. června 2016 Věděli jste, že ke snížení tělesné váhy je lepší strategií býti všímaví a naučit se věnovat pozornost vaši emocím, spíše než vzdělávat se ve výživě?
Hubnutí je jen jeden z aspektů, kterého jsme schopni docílit vlastním uvědoměním a propojením s našimi emocemi. Jedna z novějších výzkumných studií prokázala, že lidé s vyšší mírou všímavosti (z angl. Mindfulness), kteří si lépe uvědomují, co si myslí a cítí v daném okamžiku, mají nižší BMI (Body Mass Index), nižší glykemické hodnoty, méně kouří a vykazují vyšší fyzickou aktivitu (Loucks et al., 2014). Jiná studie potvrdila, že schopnost porozumět a reagovat na vlastní vnitřní prožitky a stavy je možné efektivně trénovat a že jejím „posilováním“ můžeme významně zlepšit výběr potravin, a to dokonce podstatně více než znalostmi o výživě (Kidwell et al., 2014). Jedním z důvodů účinnosti emočního tréninku při hubnutí je, že „boří“ automatická spojení v naší mysli mezi tím, které jídlo je nezdravé a které chutné. Navíc je pro lidi těžké zůstat objektivní a sledovat své emoce s odstupem, tedy bez emocí.
Co z toho vyplývá?
Lepší uvědomování si toho, co cítíme a proč, nás nutí dělat lepší rozhodnutí. Všímavost je dovednost jako jakákoliv jiná a je možné si ji osvojit. Lidé, kteří mají tuto schopnost, lépe ovládají vnitřní podněty a lépe rozumí vlastním tělesným i emocionálním potřebám. Nejen, že jí lépe, ale jsou také šťastnější a zdravější, protože si lépe rozumí s druhými a více se zajímají o svou celkovou tělesnou a duševní pohodu.
Níže naleznete odkaz na velmi pěkné video o neuvěřitelné síle naší mysli.
https://www.youtube.com/watch?v=cLqjK3ddSy0

27. května 2016 Věděli jste, že máme přirozenou tendenci přisuzovat fyzicky atraktivním lidem (příp. skupinám lidí) více pozitivních a žádoucích vlastností?
Mozek má velmi mnoho podvědomých automatických procesů, které si nejsme schopni vždy uvědomovat. A ať se vám to líbí nebo ne, náš zevnějšek ovlivňuje to, jaký názor si na nás ostatní vytvoří. První soudy si vytváříme již po 39 milisekundách a až 90% názoru na cizího člověka si vytváříme do čtyř minut po prvním setkání (Bar et al., 2005). Výsledky výzkumů prokazují, že máme tendenci automaticky připisovat lidem, kteří vypadají dobře, pozitivní vlastnosti, jako je upřímnost, inteligence, laskavost a talent (Eagly et al., 1991). Bylo také zjištěno, že lidé z tzv. západních (individualistických) kultur jsou více ochotni naslouchat a věřit lidem, kteří jsou hodnoceni podle běžných norem za fyzicky přitažlivé (Dion et al., 1972; Miller, 1970).
S atraktivitou jsou obecně spojovány většinou ty „lepší“ osobnostní charakteristiky, protože mezi lidmi je rozšířeno povědomí „co je krásné, to je dobré“ (Dion et al., 1972). Tento fenomén je obzvláště zřejmý ve filmech a pohádkách, kdy ti „hodní“ jsou obvykle mladí a krásní, zatímco ti „zlí“ jsou oškliví. Méně atraktivní lidé však nemusí „věšet hlavu“, protože tento princip funguje i obráceně, tedy „co je dobré, je také krásné“.
Co z toho vyplývá?
Nejprve bychom si měli přiznat, že všichni máme své stereotypy a předsudky. Pokud si své předsudky dokážeme uvědomovat, můžeme je formovat tím, že na věc budeme nahlížet realisticky – budeme hledat objektivní fakta, analyzovat pozitivní i negativní aspekty a uvědomovat si, proč jsme si právě takový stereotyp anebo předsudek vytvořili…
Obzvláště důležitý je tento fakt, pokud kvalita vašeho úsudku ovlivňuje životy druhých lidí, jako je tomu při náboru, hodnocení, motivování a udržení pracovníků, a kdy špatné rozhodnutí je často nejen velmi nákladné, ale může také negativně ovlivnit chod firmy. Neméně významný je tento faktor také při výběru blízkých lidí nebo v interakci s prodejci…
Níže naleznete odkaz na skvělou přednášku Chrise Dula o základních stereotypech a předsudcích.
https://www.youtube.com/watch?v=Yueo-C_3Eyc

23. května 2016 Věděli jste, že nejvýznamnější životní výhry a prohry nejsou způsobeny osobními úspěchy či neúspěchy?
Pracovní povýšení, akademická selhání, zvýšení mzdy nebo obchodní ztráty nejsou shledávány jako nejvýznamnější životní události. Naopak, nejintenzivnější emoce se vyskytují ve vzájemně závislých a vztahových situacích. Významné pozitivní i negativní změny v blízkých vztazích, jako je zamilovanost, rozchod, vzájemné neshody, nebo očekávání a příchod dítěte, jsou většinou považovány za nejdůležitější životní události (Jaremka et al., 2010). Interpersonální záležitosti jsou obecně nejčastěji zmiňovanou „špatnou věcí“, která se lidem v poslední době stala (Veroff, Douvan, a Kulka, 1981).
Co z toho vyplývá? Měli bychom klást menší důraz na kariérní a finanční úspěchy či neúspěchy a zabývat se raději tím, co je skutečně v životě nejdůležitější: LIDÉ.
https://www.youtube.com/watch?v=z-WwsALhH04

14. ledna 2016: Ymotion Talent Labs: Objevte a rozvíjejte potenciál vašich lidí.
Využijte nabídky psychologického testování a interpretace za zavádějící ceny pro jedince, týmy i organizace.
Více informací naleznete v přiloženém letáku: JPG (442.85 KiB), PDF (14.27 MiB).

13. října 2015: Spuštění webových stránek